Česká společnost a svět – jak dál
Dlouhé roky se zajímám o stav společnosti a o to, co ji a každou jednu civilizaci dělá silnou nebo slabou. Archeologie a historie totiž jako jediné jsou schopny detailně popsat dlouhodobé trendy, které tvoří podstatu dynamiky proměn každé společnosti či civilizace. Také proto jsem kandidoval do Senátu, abych přijal svůj díl odpovědnosti za to, kam se tato země ubírá. A nejde o pohádky…
Jsem přesvědčen o tom, že vizemi naší společnosti pro 21. století by měly být takové strategie a chování, které budou udržitelné, zachovají náš růst a pomohou nám zvládnout stále náročnější problémy, které přirozeně souvisí s tím, jak se stáváme komplexnějšími. V posledních letech došlo k jedné velké a zřejmě nevratné změně – již není možné ignorovat lokální problémy zdánlivě na druhém konci světa. Lokální se totiž stalo globálním, ať se nám to líbí nebo ne a abychom přežili, musíme se prostě přizpůsobit. A myslím, že události posledních měsíců mi v tomto směru dávají za pravdu.
Nedostatek vody, potravin či zdrojů obecně, neporozumění světu a jeho rychlým proměnám, selhávající instituce či náhlé, nelineární proměny přírodního prostředí již nyní mají celoplanetární dopad a ovlivňují náš každodenní život. Bez zdrojů, bez vyspělých technologií a bez dostatku cenově dostupné energie nebudeme schopni přicházejícím změnám čelit a stále nové a nové problémy řešit. S tím se dokáže úspěšně popasovat jen vzdělaná, adaptabilní společnost produkující produkty s vysokou přidanou hodnotou.
S nástupem umělé inteligence souvisí skoková potřeba kvalitně vzdělané mladé generace – tím mám na mysli zejména základní a střední vzdělání a požadavek na kvalitní a odpolitizovanou vědu a výzkum. Aby bylo zřejmé, kam mířím – je to především stav společenské smlouvy, tedy to, jak jednotlivé skupiny občanů dokáží spolupracovat, vést dialog, a to, jak funguje zastupitelská demokracie, co určuje míru úspěchu dané společnosti, který limituje schopnost dosahovat konsensu v mnoha základních otázkách, které ze své podstaty nejsou záležitostí té či oné politické strany. závisí na tom, jak k tomu přistupují její nositelé, občané, tedy každý z nás. Protože pokud tyto dva základní pilíře stability společnosti něco vyžadují, tím mám na mysli vzdělanost a společenskou smlouvu, tak je to odpovědnost, rozhled, schopnost naslouchat a vnímat protistranu a odhodlanost hledat udržitelná a tedy dlouhodobá řešení dávající smysl většině, ne jen někomu.
Přes všechen občasný pesimismus je dobré si uvědomit, že jsme v dějinách první civilizací, která je v mnoha ohledech globální. A skutečně jsme, a to i přes to, že některé země dnes razí politiku izolacionismu. Máme znalosti, máme data, technologie, energii, komunikační prostředky i úroveň a hloubku poznání, které nemají v historii lidstva obdobu. To, co nám chybí, je větší ambice tyto výdobytky a poznání více a lépe využívat. Když budeme mít větší nároky primárně ne na ostatní, ale na sebe, pokud každý z nás bude ochoten převzít svůj díl odpovědnosti za svět kolem sebe, svět se začne stávat nevyhnutelně lepším. To by mělo hrát zásadní roli – aby ti, co přijdou po nás, včetně našich dětí, se měli lépe a žili v lepším světě.
Ze všech těchto důvodů jsem založil i Akademii 26 (číslo je podle mého volebního obvodu), která nabízí občanům se zájmem o současný svět, jeho historii i budoucnost, přednášky a debaty s vynikajícími českými odborníky. Tak si držme palce a pokud vás tento text bavil, dejte mi vědět nebo přímo přijďte na Akademii 26! Myslím, že je na čase, abychom si přiznali, že je na čase, aby každý z nás začal více dávat a nejen bral.